Vojtěch, 10 let
Syn projevoval nejisté chování. Večer strach z různých zvuků. Výkyvy nálad. Strach z pavouků, strach z výšek. Změny nastaly ihned po prvním sezení. Lepší a stabilní nálada. Vojta je sebejistější, zodpovědnější, uvolněný, častěji se směje, večer se nebojí. Z pavouků má trochu strach pořád, ale už nereaguje přehnaně. Vyšli jsme na rozhlednu.
S lektorem jsme byli jsme velmi spokojení. Oceňuji opravdovou snahu dítěti pomoct.
Tento kurz doporučuji – Rodič dostává zpětnou vazbu co a jak změnit v přístupu k dítěti. Sám by k takové sebereflexi nikdy nedošel. Tento kurz považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, kterou jsem mohla synovi dát.
Jana K., maminka Vojty
Ondřej, 9 let
Ondra měl problémy ve škole se spolužáky, většinou, že se mu posmívají, nebo že ho spolužák bezdůvodně bouchnul atd. Doma zase nervy z bratrů (oba starší) taky posměch a často bitky.
Už nevím kdy začaly první změny, ale začal se vymezovat vůči babičce i nám jako rodičům, když vycítil jakékoli chování, že on je nejmladší nebo slabý nebo když se používaly zdrobněliny jeho jména….
Zdá se mi nyní sebevědomější, žádné stížnosti na spolužáky, dokonce ti co se posmívali, jsou už kamarádi. Doma už není v té roli oběti, spíš sám chodí a provokuje bratry, takže hádky pokračují, ale je to více vyrovnané…
Co se týká učení vidím zlepšení
S lektorkou Michaelou jsme byli velmi spokojeni. Lektorka byla velmi milá, vše nám rodičům vysvětlila do hloubky, dítě dokázala povzbudit a motivovat, i když se mu na prvních lekcích moc nechtělo spolupracovat.
Květa S., maminka Ondry
Moje zkušenost v roli rodiče dítěte navštěvujícího kurz
Kurzem rozvoje vnímání provádím děti od doby, kdy jsem se stala lektorkou. Celý proces jsem si osvojila a provádím jím děti každý týden několikrát. Hovořím s rodiči a dávám jim doporučení tak, aby dítě postupovalo lépe v rozvoji svého vnímání a vědění. Přesto pro mne bylo velkou zkušeností být na té druhé straně.
Být tím rodičem, kterému je doporučováno, jak postupovat jinak, aby si jeho dítě dosažený pokrok udrželo a rozvíjelo se dále, nebylo až tak snadné, jak jsem si zpočátku myslela.
Každé dítě je unikátní a také unikátně a jedinečně vnímá to, co jeho matka, otec i ostatní lidé vůči němu zamýšlejí a čeho chtějí dosáhnout. Často v kurzu používám příklad, kdy každé z mých dětí vnímá jinak třeba projev lásky při loučení. Zatímco můj starší syn snese dvě až tři pusy a pak už „stačí mami“, můj mladší jich dostane deset a vzápětí mi vyčte, že nedostal žádnou a nechce mě pustit bez další. Tedy tento konkrétní projev lásky je pro jednoho mnoho a pro druhého málo. Prostě každý je jiný a každý potřebuje svou unikátní dávku projevů maminky, táty a svých blízkých. Někdy vím, co to je, co má každý jinak a co kdo potřebuje. Většinou ale odhadnout míru vyžádané komunikace, blízkosti, řečí, ochrany a jiné péče je jen v rovině dohadů.
Tak jsem to i brala, než jsme se s mým starším synem zúčastnili kurzu. O to větší překvapení bylo, když jsem od lektorky zjistila, že můj starší syn má vlastně lásky nedostatek, že potřebuje, abych ji projevovala určitým způsobem, a abych respektovala více jeho jedinečnost. Na doporučeních lektorky jsem začala pracovat a k mému velkému překvapení se situace v rodině změnila, syn své láskyplné projevy změnil a vlastně chce víc. Přestal žárlit na bratra, protože jsem mu nabídla něco, co ode mne do té doby nedostával. Více jsem začala vnímat jeho potřeby, které jsem dříve zaměňovala jen za zbytečné dětské chtění, a syn začal být více samostatný. To, že se v rámci kurzu „rozkoukal“ bylo pro mne jen potvrzením, že jeho duše si pročistila veškerá, byť i zanedbatelná traumata, která v sobě měl. Jsem vděčná lektorkám, které s ním pracovaly a také metodě, která mi přijde naprosto unikátní, naprosto jemná k dětské duši a naprosto úžasná z hlediska výsledků, které přináší dítěti, ale hlavně celé rodině a rodinnému systému, v němž dítě žije.